Adolfu Vitáčkovi, dřívějšímu bubeníkovi Plexis, Wanastowek nebo Orlíku, vyjde v létě sólová deska. Na ní se mimo jiné jeho skladby objeví také ty, které složil pro své dřívější kapely. Novou podobu tak dostane i pomalá "Promiň", kterou Vitáček napsal své manželce a natočil na debut Plexis "Půlnoční rebel". Připomenout si ji můžete na videu níže. Ještě však novinka k chystané desce - podle posledních informací pozval Vitáček k natáčení také frontmana Plexis Petra Hoška. Po dvaceti letech tak dojde k nové spolupráci dřívějších kapelních kolegů (Vitáček v Plexis bubnoval od samého začátku v roce 1984).

LuŠtěLa - Patnáctiny (oficiální klip) LuŠtěLa vs. Eva a Vašek Umbrtka - Šedesátiny P.S.: Na YouTube.com najdete i další videa, ne všechna jsou ovšem publikovatelná.

Na začátku týdne se objevila zpráva o novém letním festivalu. Open Air Festival, jak byl pojmenován, je naplánovaný na druhý srpnový víkend. A dokonce zná i svou první zahraniční hvězdu - Faithless. Potud nic překvapivého. Každý rok nějaký festival vznikne a nějaký zanikne. Na zdejší festivalový koloběh jsme si zkrátka už zvykli. Jenomže onen nový podnik zaštiťuje generálním partnerstvím společnost O2. Tedy společnost, která byla dosavadně spjata se Sázavafestem. Po minulém ročníku dokonce oznámila navýšení své finanční podpory. Může si O2 při doznívající ekonomické krizi dovolit dotovat dva festivaly? Navíc probíhající jen týden od sebe? Z oddělení, které má na starosti sponzoring a interaktivní partnerství přišla překvapivá odpověď. Pro rok 2010 již není O2 partnerem Sázavafestu, ale Open Air Festivalu. Na portálu idnes.cz se ve zprávě o novém festivalu objevila zmínka, že Faithless měl v úmyslu dovést i pořadatel Sázavafestu. Nepodařilo se jim ho však zkontaktovat, aby k celé situaci mohl poskytnout komentář. Oficiální stránky Sázavafestu končí zápisem z poloviny ledna, aniž by ovšem uváděly jakékoliv jméno účinkujícího pro svůj desátý ročník. A pozor, chybí už i jakákoliv zmínka o partnerství s O2 pro letošní rok. Co stojí za tak náhlou změnou, když nám ještě na sklonku léta bylo předhazováno jejich idylické souznění?

Pardubice si mohly v páteční večer vybrat. Na rozloze pár desítek metrů čtverečních bylo možné zvolit si akci dle svého gusta. Od další z řady tekkových Audio Sabotage parties přes plesové rozjímání až po koncert slovenské partičky Živé kvety. Jakoby z jinak všedního krajského města vyrostlo rázem multikulturní středisko. Má volba nakonec padla na poslední možnost. A s odstupem pár desítek minut od skončení produkce musím poznamenat, že jsem tomu rád. Dlouho se mi nepoštěstilo navštívit tak vynikající koncert. Klub Ponorka ve švech rozhodně nepraskal. Není se ani čemu divit. Dlouhodobě podceňovaná otázka propagace opět ukázala svou odvrácenou tvář. I tak se ale sešlo příjemné množství lidí, které dokázalo podržet atmosféru. Přiznávám, že skupina Živé kvety mě doposud míjela. Přesto jsem měl ale od první skladby pocit, jako bych je znal už pár let. Jejich koncert v rámci propagačního turné k nové desce "Spusť" byl geniální ve vyplnění intimity nevelkého prostoru a nepřekonatelný v gradujícím playlistu. Přes devadesát minut hudby bez hluchého místa. To už je vskutku neuvěřitelný výkon. Jejich městský folk postavený na souznění chvílemi až čtyř kytar, bicích a barevném hlasu zpěvačky dokázal být zkrátka přesvědčivý ve všech svých polohách. Ať už šlo o rozjeté, k čistému rocku se blížící, vypalovačky nebo o písničky vycházející z akustických nálad. Vše jim vycházelo. Zkrátka, pokud budete v prvním únorovém týdnu v Olomouci či v Praze, neváhejte se s touto příjemnou bandou seznámit. Rozhodně nebudete litovat.

Není to tak dávno, co si Richard Krajčo přelepoval pusu lepící páskou, tentokráte ovšem promluvil na plná ústa a uhodil hřebíček na hlavičku Michaela Foreta. Z Krajčova peprného vyjádření musela bývalá superstar dostat migrénu. Je válečný stav na poli tuzemské pop music realitou nebo jen marketingovým tahem?

© krystof.net

V hip-hopové terminologii se pro konflikt mezi dvěma interprety používá slůvko "beef" a jak to vypadá, budou si muset slovní zásobu rozšířit i popoví posluchači. Jeden takový beef má totiž na svědomí Michael-Foret, resp. Richard Krajčo. Celé to začalo na konci loňského roku, když se Michael Foret pokusil o revoluci na tuzemské scéně. Foret požadoval okamžitou výměnu "šéfů, co seděj za páčkama a řídí hudební průmysl", navíc se otřel i o zdánlivě nedotknutelného frontmana Kryštofů, když s ironií v hlase prohlásil, že "si opravdu váží toho, jak Krajčo hrál x let na Ostravsku a teprve potom prorazil, když si přelepil pusu lepicí páskou a stal se slavnou hvězdou, samozřejmě s velkou pomocí našeho "nejvlivnějšího rádia".

© krystof.net

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a Krajčo se ohradil poměrně nevybíravým způsobem: "Michale, člověk, který účinkuje v muzikálu jménem "Děti ráje" a otírá se o nás podobnými řečmi, je spíš k smíchu a může nám políbit prdel." A jak je to tedy s tím líbáním prdele Richarda Krajča žhavé? Krajčo prokázal Foretovi větší službu, než možná sám původně plánoval. S trochou štěstí si totiž bude chtít na celé kauze přihřát svou polívčičku i tuzemský bulvár a Foreta tak zadarmo zviditelní nadlouho dopředu. A Foret? Ten má co chtěl. Žádal revoluci a nyní má jedinečnou šanci svůj sen nepromrhat. V beefu bývá zvykem, že proběhne hned několik výměn názorů a dle tohoto pravidla je teď řada na Foretovi. Pokud si chce dítě Ráje zachovat tvář, mělo by na Krajčova slova reagovat. A pokud možno, co nejoriginálnějším způsobem a co možná nejrychleji. Ideální by byla nahrávka, která by dala jasnou odpověď na otázku, zda-li je Foret vizionář nebo řadový pozér, který mluvil do větru.

© Michael Foret

Pravděpodobnější je ovšem scénář, že Foret ze souboje uteče bez boje nebo se svému sokovi dokonce omluví. Možná uzná, že má Krajčo pravdu, a že nebýt nabídky účinkovat v normalizačním muzikálu, mohl by se s cejchem bývalá superstar chlubit leda tak na pracáku. Když se ale na celou kauzu podíváme z druhé strany, zjistíme, že Krajčo na Foretova slova reagovat vůbec nemusel a mohl je s úsměvem na rtech a nohama v teple přejít. Na místo toho se ale vydal do války s neexistujícím nepřítelem. Potřeboval si jen namasírovat ego, považuje snad Foreta za přímou konkurenci a nebo je celý ten náš popový beef stejná fraška, jako většina těch hip-hopových? Jen pro vysvětlenou, ty hip-hopové mají často za úkol přilákat pozornost fanoušků, právě když jeden z aktérů vydává novou desku... á propos, slyšeli jste už "Jeviště"? Celkem dobrý, ne?

Bývalý tuzemský ministr kultury Vítězslav Jandák se na sklonku loňského roku blýskl výrokem, že ČSSD hodlá podporovat umění, avšak jen to, které je všeobecně vnímáno pozitivně. S ohledem na Jandákovu partajní příslušnost a zvrhlý vkus sociální demokracie i české společnosti, se na dotace od státu může těšit třeba takový Michal David. Až tedy budeme letos za plentou rozhodovat o výsledku voleb, vzpomeňme na Jandákova slova, že "bigbít není kvalitní umění" a vhoďme oranžový list kamkoliv jinam, než do obálky, resp. do urny.

Zóna A patří k nejvýznamnějším slovenským punkrockovým představitelům, vloni v dubnu od jejího vzniku již pětadvacet let. Výročí kapela oslavila spolu s další legendární partou Slobodnou Európou společným turné, během kterého došlo samozřejmě i na několik českých zastávek, mimojiné v Olomouci. Jak nyní uvedl kytarista Revo pro server Punk.cz, je připraveno také best of album se čtyřmi novými skladbami, ovšem z objektivních důvodů zatím nedošlo k jeho realizaci. Kořeny Zóny A lze dohledat na samém začátku 80. let v kapele Paradox, která kde tehdejších hlasů zněla jako slovenští Sex Pistols. Paradox fungoval celé tři roky, začátkem roku 1984 odehrává poslední koncert, zpěvák Koňýk a kytarista Leďo zakládají Zónu A, s sebou si z repertoáru Paradoxu berou i několik písní, mimojiné "Dievča zo Šanghaja". Video dle popisu pochází z roku 1985, tak si můžete poslechnout, jak to Zóně před pětadvaceti lety hrálo.

Na tuzemské elektronické scéně se konečně objevila skupina, jež má díky své nevyčerpatelné míře originality, šanci uspět v celosvětovém měřítku. Tou nadějí je LuŠtěLa (Bandzone.cz), dívčí projekt z Ledče nad Sázavou. "My písničku zpíváme vám a já tvoji babičku znám, můžem ti už dneska říct, život je moc fááájn. A proto jsme tady!" odůvodňují Luštěniny svůj vznik v písni "Už jsme tady". Nepopírají ani fakt, že navzdory nízkému věku holdují všem životním radovánkám - v žílách jim proudí kyselina* (slang. označení pro LSD) a jsou záletnice**, které se rády ukazují před muži***. To se dozvídáme z textu již zmíněné písně, kterou by mohla Luštěninám závidět i samotná Abba. Ještě působivější je však videoklip "Patnáctiny", na němž je třeba ocenit především pohybovou složku rukou všech tří protagonistek. Mimochodem, až holky udělají maturu, vydají se na túru. Kam se vydáte po maturitě vy? legenda: * "Já mám v žílách ekrazit (kyselinu pikrovou) chci si někam vyrazit" ("Tancuj") ** "K tanci se já ráda obleču poskakuj též jinak ti já s jiným uteču" ("Tancuj") *** "Muži, muži my pro oko tančíme vám já nosánek nahoru mám" ("Už jsme tady")

Koncert roku: Bloc Party na Rock for People
Překvapení roku: Sporto - More; Vypsaná fiXa - Klenot
Objev roku: The xx
Text roku: Ples es SS. (J.A.R. - Ples Es)
Průšvih roku: tragédie na Pohodě
Frajer roku: Mišo Kaščák
Nejhitovější album roku: Lily Allen - It's Not Me It's You
Mejdan roku: Rock for People 2009
Pohoda roku: Monkey Business ve Žlutých lázních na břehu Vltavy za horkého letního večera a s krásnou atmosférou
Videoklip roku: Charlotte Gainsbourg feat. Beck - Heaven Can Wait
Obal roku: Chickenfoot - Chickenfoot (reagující na teplotu)
Zklamání roku: SaSaZu
Nuda roku: U2 - No Line On The Horizon
Comeback roku: Vanessa
Macho roku: Kapitán Láska
Film roku: Inglourious Basterds
Soundtrack roku: (500) Days of Summer
Trapárna roku: Rammstein - Pussy aneb jak se dostat do Blesku (nebo to The Sun, to je jedno)
Lovesong roku: Natalie Imbruglia - Scars
Nejhranější deska roku: Phoenix - Wolfgang Amadeus Phoenix
Achjo roku: transformace Sunshine - z výborného a vyspělého "Dreamera" na kapelu pro K.I.D.S. snadno a rychle.
Rozpaky roku: konec Filteru, zvláštní konec hudebních pořadů na ČT a pokračující neschopnost Českého rozhlasu zaujmout
Nepřátelé roku: Dan Landa se svým drakem a SKA-P (jejich obdivovatelé included)
Blázen roku: Brichta a jeho debilní kličkování a neschopnost přiznat si, že je rasista. Já rasisty nikdy neměl rád.

Soukromé dění okolo zpěvačky Ivety Bartošové je pomalu každodenním tématem bulvárního tisku a jistě tomu tak bude i přes zprávu, kterou včera vyslalo do světa Ivetino vydavatelství - 17. prosince vyjde její nová deska "Když ticho zpívá", pojmenovaná podle singlu, který by již měl brázdit rozhlasové vlny. Album obsahuje jedenáct vánočních koled a právě zmíněný singl, všechny skladby byly natočeny za smyčcového doprovodu Bohemian Symphony Orchestra Prague pod producentským dohledem Karla Maříka. K dostání bude za 49 Kč v trafikách, což nemusí být pro rehabilitaci pošramocené pověsti zpěvačky úplně nejlepší. Každopádně je vydání nové desky důvod k malé vzpomínce - dnes mi to připadá směšné, ale prý jsem měl Ivetu v dětství rád. Něco na tom možná bude, protože její hit "Léto", který vzešel z tehdejší spolupráce s Kroky Františka Janečka, si celkem dobře pamatuji ... a vy můžete nyní vzpomenout také.