© guardian.co.uk

Je mi špatně z komentářů posluchačů, kteří se po udílení cen Grammy neostýchali projevit s výsledky svou nespokojenost. Nejvíce si vzali na paškál kategorii Best Female Pop Vocal Performance, kde si cenu odnesla Adele za Chasing Pavements. A co, že jim vadí? Vzhled zpěvačky! Pravda, není to modelka, která se na nás bude usmívat z titulky Vogue a asi se nestane příští tváří Lorealu, ale komentáře typu: "Proč vyhrála ta slonice, vždyť se na ni nejde koukat" nebo "Zvítězila proto, že jim bylo líto jak vypadá" mě prostě neskutečně vytáčí a možná i trochu uráží. A proto v éře nášivek a odznáčků bych si klidně na svou bundu připnula "Raději tlustou Adele, než modelku, co zpívá na playback".

Jsem asi divná. Mezi tím, co ostatní odsuzují všechny hudební soutěže SuperStar začínaje, Eurovizí konče, já si je nikdy nenechám ujít. Důvod? Ráda kritizuju, polemizuju a odsuzuju. Brambůrky a láhev vína, která většinou během toho večera padne, je už jen přidaná hodnota. Včera byl opět „můj“ den! Německá televize ProSieben dávala každoroční soutěž Bundesvision Song Constest, pozor neplést s Eurovision Song Contest. Třináct bundes republik a tři města (Berlin, Hamburg a Bremen) zastupuje vybraný interpret, který se v dané lokalitě narodil nebo tam žije. Vybere nějakou svou dosud nevydanou píseň a pak se prostě jednoduše hlasuje o tom, kdo byl nejlepší, zkrátka princip jednoduchý jako facka. S tím rozdílem, že u nás ty písně většinou upadají do zapomnění nebo do škatulky kýč, tam nebojím se říct, mají písně opravdu šmrnc, kvalitu a vítěz, popřípadě ten, co skončil druhý, se následující týdny vždy těší vysokým prodejům svých desek a singlů, načež vítězství se s ním všude táhne a při každé možné příležitosti zmiňuje. Shrnu to do jedné věty, je to zkrátka prestiž. Guten Morgen, Berlin! Včerejší klání se konalo v Potsdami (Brandenburg) a mělo dva obrovské favority. Polarkreis 18, kteří se teď zničehonic objevili na německé scéně a přes noc se stali idoly půlky Německa, tentokrát jim ale nejvíce drželi palce lidé v Sachsen. A Peter Fox. Pokud jsem u Polarkreis 18 napsala, že se přes noc stali idoly půlky Německa, tak Péťa Foxů se stal idol celého Německa, takže záleželo jen, jak moc silný patriotismus hlasující má, a zda pošle hlas i interpretovi z jiné spolkové země. Bydlím v Berlíně, takže mé sympatie k ex-členovi Seeed byly více než jasné. Naštěstí se překvapení nekonalo a všichni uznali, že Peter Fox aus Berlin mit Schwarz zu Blau byl jednoznačně nejlepší a já měla zase důvod na oslavu otevřít tu zmrzlinu, co se na mě smála už delší dobu. Ale bez legrace, prostě vyhrál ten pravý a nikdo mi to nevymluví.
"Schwarz zu Blau"