Inekafe ohlásilo na začátku roku comeback. Frontman Vratko Rohoň nám tak prozradil okolnosti dalšího z řady návratů punk-rockové legendy, odtajnil informace o připravované výběrové desce a upozornil na tři plánované koncerty, které se v průběhu nadcházejícího léta uskuteční na území bývalého Československa.

© Branislav Šimončík

Proč jste se rozhodli pokračovat v činnosti, přestože jste ji v průběhu uplynulých let několikrát ukončili či přerušili?
Našli jsme způsob, jak spojit fungování kapely s našimi civilními zaměstnáními. Fanoušci nás přinutili se nad touto možností zamyslet a my jsme jim vlastně jen vyhověli v jejich přání. Budeme tak pro ně hrát každoročně několik koncertů. Po poslednímu comebacku jste nazýváni skupinou ve "stand by" režimu. Jaké plány má kapela, která sice není mrtvá, ale podle všech indicií ani příliš nežije?
Ten "stand by" mód trval do konce loňského kalendářního roku. Od ledna, kdy jsme oficiálně ohlásili návrat na pódia, jsme už jednoznačně "on". Od začátku letošního roku jsme reálně fungující kapela, s fungujícím a aktualizovaným webem, fanklubem a budeme vydávat alba i klipy. Jediné, co nás odlišuje od standardních kapel je fakt, že nebudeme příliš často vystupovat naživo.

© Branislav Šimončík

Fanoušci budou mít příležitost spatřit vás naživo i v Česku. Vystoupíte 29. května v Praze, v rámci hudebního festivalu Iný Fest. Podle jakého klíče jste vybírali akce na kterých zahrajete?
Pracovní názvy pro jednotlivé koncerty jsou západ, střed a východ. Pražský Iný Fest je západ, pro Moravu a západní část Slovenska jsme zvolili označení střed, při čemž zahrajeme na Topfestě v Novom meste nad Váhom a na východě nás pro změnu čeká prešovský Dobrý fest. Chceme potěšit co nejvíce lidí, proto nekoncertujeme na jediném místě, ale vystoupíme hned třikrát, navíc v různých teritoriích. V souvislosti s blížící se festivalovou sezónou se stává stále aktuálnější i vaše připravovaná výběrovka "Best of Inekafe - Najlepších 15 rockov". Co se na desce, která vychází 17. května, objeví?
Bestofka vyjde na dvou nosičích, čili ve formátu 2CD. První disk bude klasická jízda, takže vydané singly plus další energické písně. Prostě standardní bestofkový koncept rozložený do plné stopáže osmdesáti minut. Objeví se na desce i nějaké rarity? Proslýchají se zvěsti o kolaboraci s dechovou sekcí Polemic a unplugged verzích některých vašich známých songů.
Na druhém disku se objeví celkem deset písní v unplugged verzích. Na nahrávání jsme pozvali spoustu hostů, namátkou mě napadá smyčcové kvarteto Slovenského rozhlasu nebo zmínění harmonikáři, klavíristi a trubači z Polemiců. Tou opravdovou raritou pak bude jedna ze skladeb, ve které dostali prostor i fanoušci, kteří svým sborovým zpěvem vytvořili písni "Je tu niekto?" jedinečné aranžmá. Iné Kafe bylo založeno před patnácti lety ve slovenském hlavním městě, Bratislavě. Po řadě personálních obměn dnes Inekafe tvoří kvarteto hudebníků - basák Peter Fóra, kytarista Wayo, bubeník Dodo a frontman kapely Vratko Rohoň. V letech 1996 a 1997 vydalo Inekafe (tehdy ještě psáno Iné Kafe) dvě demo nahrávky, které se později dočkaly reedice. Oficiální debut přišel až v roce 1998 a deska "Vítaj!" přinesla Blavákům okamžitý úspěch na celé CZ/SK scéně. Inekafe následně vydalo další čtyři desky - Čumil (1999), "Je tu niekto?" (2000), "Príbeh" (2001) a především "Bez Udania Dôvodu" (2003), na níž se objevil i asi vůbec největší hit kapely, sociálně-kritický song "Spomienky na budúcnosť". Následujících šest let Inekafe několikrát přerušilo, resp. ukončilo činnost. Loňské DVD "Live In Praha" mělo být definitivní tečkou za úspěšnou kariérou. Inekafe ale na začátku letošního roku ohlásilo comeback a na polovinu května připravuje vydání bestofky "Najlepších 15 rockov".

TOP5.CZ - desky 1) WWW - Neurobeat (2006)
2) Bratři Orffové - Bingriwingri (2005)
3) Houpací Koně - Písně z bistra (2003)
4) Vypsaná fiXa - Fenomén (2007)
5) Moimir Papalescu And The Nihilists - Analogue Voodoo (2004) TOP5.CZ - písně 1) DJ Wich feat. Vladimir518 a Kateřina Winterová - Du Dolů
2) Sunshine - VicitimIsAnotherNameForLover
3) Sputnik - Odraz slunce
4) Ecstasy Of St. Theresa - www.eost.pluto
5) Obří Broskev - Hlavně že ji chutná TOP5.SK - desky 1) Peťo Tázok a Karaoke Tundra - Album (2008)
2) Chiki liki tu-a - Dvojkilometrový Jeleň (2005)
3) Kolowrat - Slnko je vo veži (2009)
4) Moja Reč - S/M Show (2007)
5) Richard Müller - 01 (2001) TOP5.SK - písně 1) Peťo Tázok & Karaoke Tundra - Dočasná záležitosť
2) Chiki liki tu-a - Pod balkonom
3) Laco Lučenič - Chladná
4) Lavagance - Miles
5) Puding pani Elvisovej - Retrostylin' TOP5.DE - desky 1) Peter Fox - Stadtaffe (2008)
2) Juli - Es ist Juli (2004)
3) Westernhagen - Williamsburg (2009)
4) Rammstein - Mutter (2001)
5) Stereo Total - Paris Berlin (2007) TOP5.DE - písně 1) Peter Fox - Schwarz zu Blau
2) Stereo Total - Babystrich
3) Fettes Brot - Yasmin
4) Die Prinzen - Deutschland
5) Herbert Grönemeyer - Mensch TOP5.WORLD - desky 1) Yeah Yeah Yeahs - It's Blitz (2009)
2) Akurat - Fantasmagorie (2006)
3) Manu Chao - Radio Bemba Sound System (2002)
4) Mika - Life in Cartoon Motion (2007)
5) Control Machete - Uno Dos Bandera (2005) TOP5.WORLD - písně 1) Flobots - Handlebars
2) CocoRosie - Tekno Love Song
3) Moloko - The Time Is Now
4) Illya Kuryaki and the Valderramas - Stop Muerte
5) The Prodigy - Wake Up Call

Nepsaná ústava virtuálního světa sice obsahuje odstavec, ve kterém nařizuje hudebním publicistům zachování apolitických postojů, jenže každý soudný člověk musí zároveň uznat, že oranžovou revoluci, jež v našich končinách před několika týdny vypukla, nelze alespoň okrajově nezmínit.

© The Simpsons

Joe Quimby se přestěhoval ze Springfieldu do metropole bez metra, což byla v posledních dnech hlavní potrava médií, ovládaných napříč politickým spektrem. A zatímco jedni se Quimbymu za jeho hranou faleš vysmívali, jiní kvitovali nový azyl s nadšením. To co se nepovedlo bývalému hudebníkovi Abbasovi Kocábovi (ano bývalému, stačí zmínit Pražský výběr II a netřeba dalšího komentáře), tedy asimilovat se v nepřizpůsobivém prostředí, by se mělo povést budoucímu vůdci České republiky. Chomutov nebo Teplice. Prašť jako uhoď. Dost bylo ale politických kauz. Ve skutečnosti totiž ani tak nejde o Quimbyho a jeho bradavici ze které stáčí oranžádu, jako spíše o Strach, který se v rámci víkendové párty v teplickém Krušnohoru utrhl nekontrolovatelně z řetězu a nyní pobíhá zmateně všude mezi námi.

© wordpress.com

Když před časem jistý bývalý Ministr kultury prohlásil, že v případě volebního úspěchu rudo-oranžové koalice bude podporovat eurodance, ale rozhodně ne bigbít, vykouzlil mezi postmoderní generací soucitný úsměv. "Proboha, kdo by mohl volit takové voly?" tázal se každý, kdo pamatuje rok 89 z kočárku. Většina z těch, co tenkrát kočárky tlačila, se strachem v očích zpozorněla. Takové voly totiž nevolí nikdo jiný než jen další voli. A takových volů, kteří volí voly je bohužel mezi námi voliči valná většina. O tom, jak bude Česko po definitivním vítězství oranžové revoluce kulturně prosperovat, jsme se mohli přesvědčit ostatně právě při zmíněné dekadentní párty v Teplicích. Jako hlavní host zde vystoupil zasloužilý umělec Michal David. DeDeRoni mají ostalgii a Puhdys, my zase upoceného skřeta. Nu což, každá kultura má svůj fetiš a hlavně když se jedná o kulturu, která důstojně reprezentuje stav naší společnosti (a kterou samozřejmě budeme v budoucnu ještě více zvesela dotovat ze státního rozpočtu, resp. z daní). Co dodat. Snad jen přání na závěr. Za sebe a za generaci X, která by měla v budoucnu nahradit současné třicátníky a čtyřicátníky si přeji, aby ve finiši došel rudo-oranžovému kolosu dech, stejně jako docházel dech tomu poskakujícímu nešťastníkovi ve videu pod článkem. Jinak se zlou pochodíme a vězte, že nás do evropské top ten nepřiblíží dokonce ani vlastní MTV (a spartakiádní varhaník už vůbec ne).
Michal David - My jsme ten správnej tým

Není to tak dávno, co si Richard Krajčo přelepoval pusu lepící páskou, tentokráte ovšem promluvil na plná ústa a uhodil hřebíček na hlavičku Michaela Foreta. Z Krajčova peprného vyjádření musela bývalá superstar dostat migrénu. Je válečný stav na poli tuzemské pop music realitou nebo jen marketingovým tahem?

© krystof.net

V hip-hopové terminologii se pro konflikt mezi dvěma interprety používá slůvko "beef" a jak to vypadá, budou si muset slovní zásobu rozšířit i popoví posluchači. Jeden takový beef má totiž na svědomí Michael-Foret, resp. Richard Krajčo. Celé to začalo na konci loňského roku, když se Michael Foret pokusil o revoluci na tuzemské scéně. Foret požadoval okamžitou výměnu "šéfů, co seděj za páčkama a řídí hudební průmysl", navíc se otřel i o zdánlivě nedotknutelného frontmana Kryštofů, když s ironií v hlase prohlásil, že "si opravdu váží toho, jak Krajčo hrál x let na Ostravsku a teprve potom prorazil, když si přelepil pusu lepicí páskou a stal se slavnou hvězdou, samozřejmě s velkou pomocí našeho "nejvlivnějšího rádia".

© krystof.net

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a Krajčo se ohradil poměrně nevybíravým způsobem: "Michale, člověk, který účinkuje v muzikálu jménem "Děti ráje" a otírá se o nás podobnými řečmi, je spíš k smíchu a může nám políbit prdel." A jak je to tedy s tím líbáním prdele Richarda Krajča žhavé? Krajčo prokázal Foretovi větší službu, než možná sám původně plánoval. S trochou štěstí si totiž bude chtít na celé kauze přihřát svou polívčičku i tuzemský bulvár a Foreta tak zadarmo zviditelní nadlouho dopředu. A Foret? Ten má co chtěl. Žádal revoluci a nyní má jedinečnou šanci svůj sen nepromrhat. V beefu bývá zvykem, že proběhne hned několik výměn názorů a dle tohoto pravidla je teď řada na Foretovi. Pokud si chce dítě Ráje zachovat tvář, mělo by na Krajčova slova reagovat. A pokud možno, co nejoriginálnějším způsobem a co možná nejrychleji. Ideální by byla nahrávka, která by dala jasnou odpověď na otázku, zda-li je Foret vizionář nebo řadový pozér, který mluvil do větru.

© Michael Foret

Pravděpodobnější je ovšem scénář, že Foret ze souboje uteče bez boje nebo se svému sokovi dokonce omluví. Možná uzná, že má Krajčo pravdu, a že nebýt nabídky účinkovat v normalizačním muzikálu, mohl by se s cejchem bývalá superstar chlubit leda tak na pracáku. Když se ale na celou kauzu podíváme z druhé strany, zjistíme, že Krajčo na Foretova slova reagovat vůbec nemusel a mohl je s úsměvem na rtech a nohama v teple přejít. Na místo toho se ale vydal do války s neexistujícím nepřítelem. Potřeboval si jen namasírovat ego, považuje snad Foreta za přímou konkurenci a nebo je celý ten náš popový beef stejná fraška, jako většina těch hip-hopových? Jen pro vysvětlenou, ty hip-hopové mají často za úkol přilákat pozornost fanoušků, právě když jeden z aktérů vydává novou desku... á propos, slyšeli jste už "Jeviště"? Celkem dobrý, ne?

Bývalý tuzemský ministr kultury Vítězslav Jandák se na sklonku loňského roku blýskl výrokem, že ČSSD hodlá podporovat umění, avšak jen to, které je všeobecně vnímáno pozitivně. S ohledem na Jandákovu partajní příslušnost a zvrhlý vkus sociální demokracie i české společnosti, se na dotace od státu může těšit třeba takový Michal David. Až tedy budeme letos za plentou rozhodovat o výsledku voleb, vzpomeňme na Jandákova slova, že "bigbít není kvalitní umění" a vhoďme oranžový list kamkoliv jinam, než do obálky, resp. do urny.

Na tuzemské elektronické scéně se konečně objevila skupina, jež má díky své nevyčerpatelné míře originality, šanci uspět v celosvětovém měřítku. Tou nadějí je LuŠtěLa (Bandzone.cz), dívčí projekt z Ledče nad Sázavou. "My písničku zpíváme vám a já tvoji babičku znám, můžem ti už dneska říct, život je moc fááájn. A proto jsme tady!" odůvodňují Luštěniny svůj vznik v písni "Už jsme tady". Nepopírají ani fakt, že navzdory nízkému věku holdují všem životním radovánkám - v žílách jim proudí kyselina* (slang. označení pro LSD) a jsou záletnice**, které se rády ukazují před muži***. To se dozvídáme z textu již zmíněné písně, kterou by mohla Luštěninám závidět i samotná Abba. Ještě působivější je však videoklip "Patnáctiny", na němž je třeba ocenit především pohybovou složku rukou všech tří protagonistek. Mimochodem, až holky udělají maturu, vydají se na túru. Kam se vydáte po maturitě vy? legenda: * "Já mám v žílách ekrazit (kyselinu pikrovou) chci si někam vyrazit" ("Tancuj") ** "K tanci se já ráda obleču poskakuj též jinak ti já s jiným uteču" ("Tancuj") *** "Muži, muži my pro oko tančíme vám já nosánek nahoru mám" ("Už jsme tady")

Vyhlašování ankety Mattoni Český Slavík 2009 máme úspěšně za sebou, jenže hned několik interpretů se proti výsledkům bouří - Gibon, Eva a Vašek a Argema. Všem třem byly odebrány hlasy, protože existuje podezření z manipulace s nimi. Udála se opravdu křivda nebo jen pokračuje divadelní inscenace?

© Argema

Jak je důležité míti svého Pomejeho, ví už po řadu let skokanka loňského roku Iveta Bartošová. Argema Pomejeho nemá, musela se tak zviditelnit sama. Vyšlo to už vloni, kdy vyhrál v anketě Skokan roku hlavní cenu frontman kapely, nestárnoucí osmatřicetiletý rocker, Jarek Filgas. V celkovém hodnocení Českého Slavíka skončil devatenáctý, což je v případě dekadentního Valacha úspěch opravdu nesmírný a mimořádný. O podobnou chvíli slávy se letos pokusila jeho mateřská Argema. Všemu předcházel nábor fanoušků. Na sociální síti Facebook byl před časem založený profil bubeníka Argemy, Josefa Pavky. Dnes čítá počet jeho přátel takřka pět tisíc. Minimálně stejný počet lidí ho však mezi přáteli mít odmítl. Neustálé spamování jejich schránek s propagačními materiály Argemy totiž po čase omrzí každého. Přes Facebook tedy cesta nevede, protože sociální sítě naštěstí stále nemají tu moc ovlivňovat lidské činy. Argema se tak musela činit sama, a pokud možno sebestředně posílat hlasy jen sobě.

© Argema

Pro vysvětlení: při odesílání hlasů do Českého Slavíka můžete vyplnit pole SMS zprávy třemi zpěváky/zpěvačkami/kapelami. V celkem 37 procentech bylo u Argemy vyplněno pole jediné. Kupříkladu u Kabátů, hlasovalo tímto způsobem pro pozdějšího vítěze jen necelé jedno procento účastníků ankety. Nelze se tedy divit, že pořádající agentura Musica Bohemica Argemu potrestala odečtem očividně zfalšovaných hlasů. "Je s podivem, že si někdo jen tak umane (...) a odebere platné hlasy, které fanoušci svým oblíbencům poslali. Poškozuje to prestiž, průhlednost a kvalitu této ankety a silně to připomíná dobu komunistického režimu, kdy se s hlasy všemožně kupčilo a pořadí se dalo libovolně ovlivnit," zlobí se Argema v oficiálním tiskovém prohlášení.

© supermusic.sk

Omyl. Ono kupčení je dlouholetou praxí i v dobách kapitalismu - ve víceméně veřejném utajení přece probíhá už řadu let. Všeobecně se došlo k závěru, že se vyplatí investovat několik desítek tisíc do nákupu SIM karet, které následně zaručí věčnou, až milionovou slávu. "Je nám líto našich fanoušků, kteří do ankety investovali své peníze i čas," pokračovala Argema v pláči nad tisíci zrazenými fanoušky svého unylého, slizkého souboru. Nebo se jí prostě zželelo vložených peněz do letošního ročníku. Zloděj bonzuje na zloděje - téměř až národní rčení. V celé kauze kolem Argemy to platí dvojnásob. Bohužel, její počáteční pláč nad rozlitým mlíkem se nakonec ukázal jako zbraň mnohem mocnější než kdo původně předpokládal. Totiž, vyjádření kapely, resp. odečtení hlasů, ji zviditelňují na léta dopředu. Nejlepší reklama, která sice nebyla zadarmo, ale Argemu ozdobila nálepkou chudáčků, kterým každý křivdí a závidí. A právě takové příběhy přece lidé milují. Letošní Český Slavík tak má svého dalšího vítěze.

© ceskyslavik.cz

Spíše než hudební anketou, reflektující reálnou situaci na tuzemské scéně, je tak celý Slavík instantním divadelním představením. Každý egoista touží po mamonu, slávě a nesmrtelnosti. Každý komerčně úspěšný hudebník je v určité fázi života egoistou. Jenže všechno má své meze a ty byly, nutno podotknout nejen letos, v anketě Český slavík překročeny. Ve skutečnosti snad ani nejde o výsledky ankety, protože ty jsou zmanipulovány cílenými reklamami dávno před jejich vyhlášením (jinak si neumím vysvětlit, proč nevyhrála Aneta), ale o to, kdo se v hlavním vysílacím čase objeví na obrazovkách nejsledovanější tuzemské komerční televize. Ukázat na pár vteřin svůj ksicht milionům lidí u televizních přijímačů je totiž výhra daleko větší než vyprodávat kluby při koncertech. Zatímco na sebelepší koncert se časem zapomene, o těch pár vteřinách slávy se bude hovořit minimálně ještě za rok - při dalším ročníku estrády jménem Český slavík. Rudy Kovanda a ti druzí Rudy Kovanda byl fenoménem sedmdesátých let. Podle všech dostupných informací měl v roce 1975 vyhrát Českého Slavíka, jenže radost z vítězství mu znemožnil tehdejší pořadatel ankety - Mladý Svět, který nechal všechny hlasy pro Kovandu skartovat. Kovanda byl brněnský bavič, příležitostný herec, zpěvák v kapele Los Brňos a především alkoholik. Dodnes jej při svých vyprávění často zmiňuje jeho tehdejší kamarád Miroslav Donutil. V roce 1974 pobídl jiný Kovandův kamarád moravskou metropoli, aby hlasovala pro svého zástupce. Tehdy Slavíka ještě vyhrát nemohl, protože vítěz musel vzejít ze seznamu interpretů. Díky úspěchu s písní "Džús Blús" se však Kovanda na onen seznam dostal a pro rok 1975 obdržel registrační kód 021, což ho zařadilo mezi Jiřího Korna a Josefa Laufra. Protože ale Kovanda neměl přehrávky před komisí, byl později z ankety diskvalifikován, přestože získal suverénně nejvyšší počet hlasů. Kovanda se nakonec nedožil ani listopadové revoluce o čtrnáct let později, krátce před ní totiž tragicky zahynul. Ve stavu hlubokého deliria jej srazil autobus, ze kterého před tím vystoupil. Kovandův slavíkovský příběh se ale stal inspirací pro mnoho dalších nepříliš zdatných hudebníků. Na přelomu milénia šokoval tehdy absolutně neznámý Shimi, jenž se svou pouťovou diskotékou skončil pátý v anketě Zpěvák roku. Šesté místo skupiny Votchi v roce 2005 mělo být začátkem cesty za slávou, ta však neměla dlouhého trvání, neb v příštím roce byla zmiňovaná kapela diskvalifikována, podobně jako zpěvák Patrik Fox. U obou interpretů byla zjištěna manipulace s hlasy. V letošním ročníku tresty za stejný počin postihly kromě Argemy a Evy a Vaška i zpěváka Gibonu Rostislava Koplíka a jeho opičí pseudoformaci.

© predprodeje.cz

Posledním letošním Slavíkem měli být Eva a Vašek. I jim pořádající agentura totiž sebrala hlasy. V jejich případě činila převaha zpráv s pouze jedním zvoleným interpretem 72 procent. Bez jejich odečtení by se tak Eva a Vašek pohodlně stali Skokany roku v kategorii skupina. Z loňského 126. místa se totiž posunuli na místo osmé a nechali za sebou mimo jiné Support Lesbiens, Monkey Business, J.A.R. nebo Vypsanou fiXu. Tu mimochodem předběhla i již několik let nečinná Lucie nebo Těžkej Pokondr, těsně za ní se pak umístila Morčata na útěku a Lunetic. Vidíte sami, Český Slavík má opravdu váhu. Škoda jen, že byly zmíněné hlasy Evě a Vaškovi odebrány. Ono by to totiž bylo nádherné vyvrcholení celé divadelní hry a docela dobrá show, kdyby se v prime-timu producíroval po pódiu Státní opery právě tento symbol moderní progresivní hudby. A jejich případný patetický proslov by zaručeně naplno ukázal, jaká fraška ve skutečnosti celá anketa Český Slavík je.

Legendy tuzemského hip-hopu přichystali pro své fanoušky předvánoční nadílku - Tanec Sekyr Tour. WWW během koncertní šňůry, která se protáhne i do příštího kalendářního roku představí své aktuální album "Tanec Sekyr" a slibují neopakovatelný zážitek. Wéčka se v celkem pěti česko-slovenských městech představí ve svém tradičním koncertním složení - Sifon, Milesa a DJ Brainythug. V posledních měsících pražská kultovní kapela s mezinárodním přesahem poměrně úspěšně dobývala i zahraniční pódia - wéčka vystoupila v Holandsku na festivalu Eurosonik Noorderslag 2009 a v Paříži na akci Fete de la musique. Turné bude mít hned dvě zvláštnosti - tou první je brněnský koncert, který bude svou efektní synchronizovanou audiovizuální show do jisté míry navazovat na pražský křest "Tance Sekyr", tou druhou pak samotný závěr turné, který se uskuteční nezvykle v Teplicích, konkrétně v podzemním, undergroundovém klubu Božák. Během celého turné budou k dispozici i zbrusu nová trika s logem WWW, která si můžete zakoupit zde. Jen pro úplnost, musicserver pořídil během letošního léta dvoudílný rozhovor s frontmanem WWW, Sifonem. Jeho první část si můžete přečíst zde, pokračování pak tady. Termíny Tanec Sekyr Tour: 10.12.2009 Olomouc, Belmondo
18.12.2009 Bratislava, A4
20.01.2010 Plzeň, Buena Vista
27.01.2010 Brno, Fléda
19.02.2010 Teplice, Božák

Dvacet let po revoluci, 17. listopadu 2009, se uskutečnil ve slovenském hlavním městě happening s názvem "Koncert pre všímavých". Oslava svobody probíhala celkem na pěti scénách a vystoupila během ní řada známých jmen. Na internetu se nyní objevilo oficiální stream vysílání. Takřka čtyřicetiminutový koncert Péťo Tázoka si můžete vychutnat zde, padesátiminutové galapředstavení legendární undergroundové kapely The Plastic People Of The Universe tady. Ve videu pod článkem se také můžete podívat na již téměř zapomenutou, dva roky starou záležitost Péťo Tázoka, která rozhodně není jen dočasná.

Belgičtí elektroničtí mágové The Subs o sobě dali po čase opět vědět. Jejich aktuální videoklip k písni "From Dusk Till Down" byl totiž vyřazen z databáze YouTube, neb porušoval hned několik stanov tohoto serveru. Výtky směřovaly především na ultra-násilí a brutalitu, jaká je ve zdánlivě neškodném animovaném videoklipu přítomna. Není to rozhodně poprvé, co mají The Subs problémy se zákony. Puritáni odsuzovali i jejich klip "Music Is The New Religion", který obsahuje sexuální motivy a byl částí veřejnosti shledán nemravným. Nadšení mravokárců nesklidil ostatně ani debutový počin, schizofrenický thriller "Kiss My Trance". Žádný z předchozích příběhu se ale nevyrovná videu "My Punk", které The Subs (MySpace.com) natáčeli letos v únoru. Přímo při tvorbě klipu totiž kapelu zatkla francouzská policie. Záběry byly následně použity i v samotném díle a nejen v zemích Beneluxu se stal videoklip symbolem odporu k policejnímu režimu . Po mediální, bulvární, ale především hudební stránce byla tedy debutová deska "Subculture" úspěšná. Posoudit můžete ostatně sami, shlédnutím dnes již legendárního videoklipu "My Punk".