... pop není nadávkou
... recenzenti neplivou na každou nahrávku jen proto, že se jedná o mainstream
... šanci psát má každý, kdo má všech pět pohromadě a hudbě se věnuje
... v redakci sedí milovníci mnoha žánrů, takže není adorován jen jeden hudební proud
... pseudointelektuálové často neuspějou
... vedení nediktuje žádné požadavky na hodnocení, nemění názory redaktorů
... čtenáři často dokáží pobavit svým zarputilým fanouškovstvím
... se píší objektivní recenze! (viz. komentáře u této recenze)
... některé redaktorky nemají klitoris (opět viz. komentáře další recenze)
... v redakci sedí národní umělec Luciáš Svoboda
... se fandí veškeré kvalitní hudbě bez předsudků Následující seznam vyšel na základě dlouhodobého stavu hudební publicistiky u nás a je jakýmsi poděkování musicserveru za to, že je takový, jaký je... i když má samozřejmě i spoustu chyb, že :)

Když jsem poprvé dočetl "Nesnesitelnou lehkost bytí", byl jsem tak trochu zmatený. Jediný aspekt knihy, který ve mně natrvalo zůstal, je myšlenka, že člověk svůj život žije jen jednou, bez přípravy, a tudíž jeho chyby k tomu všemu chaotickému bloudění patří. Nikdy se dopředu nepřipravíte na nezkušenost nebo si necháte zkazit úsudek na cokoliv momentálním emočním laděním. Konkrétně v hudbě se pak často nevyhnete nepodstatné žánrové korelaci nebo (ač to nerad přiznávám) částečným stereotypům v uvažování o jistých umělcích (v mém případě spíš umělkyních). Zpětně se často ohlížím za svými recenzemi, protože je nevnímám jen jako slohovku na téma "album, co zrovna poslouchám". Jen málokdy si totiž k recenzím vybírám desky, jejichž vývoj měsíce nesleduji nebo které mi nejsou jakýmkoliv způsobem blízké. Zástávám názor, že recenzovat desky bez výraznějšího zájmu o žánr (či dokonce recenzovat něco jen proto, abych si do toho mohl kopnout) je přinejmenším úlet. Přesto se nebudu snažit komukoliv prohrabávat svědomí, I'm just saying. Jádrem tohoto odstavcového pudla je zruba toto: nikdy si nemysli, že tvůj momentální názor budeš mít i za měsíc, rok nebo dekádu. Na mysli teď nemám názorovou promiskuitu, ale spíše dotváření dřívějších úsudků. Mou názorovou pevnost otestovalo už mnoho desek. Jelikož nám právě skončil další rok, nabízí se chvíle na bilancování. Chtěl bych některým deskám věnovat ještě trochu energie a poupravit svůj původní verdikt. Nechci tvrdit, že mě hodnocení desek budí ze sna, ale při dlouhodobém poslechu následujících disků jsem byl nucen přehodnotit své původní stanovisko. Tak tedy, horská dráha mého svědomí se právě rozjíždí: Beyoncé - 4, nové hodnocení: 8/10 Ano, tyhle čtyřky jsou trošku povolenější, ale i přes mnoho poslechů jsem v době psaní recenze nedokázal ocenit jejich vyzrálost. Beyoncé natočila skvělou desku, která se jednoznačně vzdaluje nejvyjetějšímu mainstreamu. Na její koncerty budou stále chodit statisíce lidí a desky bude Bí prodávat jak norské máslo, ale už to nebude jen přisprostlá juchačka pro post-teenager obecenstvo. Sara Bareilles - Kaleidoscope Heart, nové hodnocení: 7/10 Upřímně je mi jasné, že Sara Bareilles nebude nejznámějsí a nejposlouchanější americká písničkářka u nás, ale přesto se o ní zmíním. Její album "Kaleidoscope Heart" jsem ověnčil šestkou. Netuším, co jsem si tou dobou myslel, ta deska má rozhodně na víc! Příjemná, žádné zádrhele, skvěle rozložený poměr balad a rychlejších trackl. Promiň mi můj omyl, Saro. Clare Maguire - Light After Dark, nové hodnocení: 8/10 Nechci pouze přidávat, v případě Clare Maguire musím udělat opak. V nadšeném druhém pohledu (v rámci recenze mé kolegyně Strakové) jsem britské zpěvačce mrskl devítku. Ač má deska své nepopiratelné kvality, z dlouhodobějšího hlediska bych dnes dal hodnocení minimálně o bod nižší. Kosmetická změna, říkáte si, ovšem rozdíl mezi 80 a 90 procenty je celkem výrazný. Z hlediska bodových hodnocení jsou toto všechny změny, které bych rád provedl. Nedá mi to, ale musím se ještě zastavit u "Born This Way" Lady Gaga. V recenzi (nad kterou sem strávil rekordní počet hodin) jsem desku označil za popovou desku dekády. A to jsem přehnal. Za body si však stále stojím. Ačkoliv se z žádné písničky nestal pořádný globální hit (a myslím, že od Lady Gaga dlouho žádný nový ani nepřijde, svět je přegagován), stále ze mě nevymizel pocit, že takové album ve vrcholném popu už dlouho nepřišlo. A to je tak zhruba vše. Mohl bych upravit hodnocení u více desek (např. debutu Markéty Konvičkové bych z mé pětky ubral na dva body z desíti), ale většína z nich je tak bezvýznamných, že už vás více nebudu obírat o čas. Tak zas někdy u udobřování mého svědomí.

Britney Spears je momentálně zaneprázdněná na turné (kde kromě vystupování vydělává i na focení s fanoušky, momentální módní trend, který si nenechává ujít ani Kylie nebo Rihanna) a mezitím se na internet dostalo alternativní video k jejímu čtyři roky starému singlu "Gimme More". V té době měla ještě stále zataženo (doteď považuji název alba "Blackout" za tehdejší nejlepší možnou volbu) a skákala ze jednoho skandálu do druhého. A co alternativní videoklip přináší? Nové dosud neviděné záběry a více pohledů na zpěvaččino poprsí. A to už za rozkliknutí stojí, ne?

© gagadaily.com

Lady Gaga je nám v patách, ze všech stran se na celý svět valí její hudba, zprávy o jejích šílených převlecích a budoucích projektech. To však není vše - většina internetových diskuzí, které mají co dočinění s popem čeká nevyhnutelný odklon ke srovnávání, pranýřovýní a ohánění se excentrickou zpěvačkou. A co teprve, když se jedná o článek o zpěvačce samotné? To je pak dost možné, že dojde až k slovní přestřelce mezi popaři a nepopaři, fans Madonny, Britney a Lady Gaga, někdy dokonce i mezi Čechy a Slováky a nebo kýmkoliv dalším. Musicserver.cz bohužel není výjimkou. Jelikož redaktorům chodí automaticky všechny komentáře k jejich článkům na pracovní mail, jsou tak každému názoru vystaveni takřka bezprostředně po jeho napsání uživatelem. Nutno dodat, že občas bohužel. Je jasné, že Lady Gaga je současný všudypřítomný fenomén, kterému se ale často NEfanoušci zpěvačky vystavují zcela dobrovolně a mají pak ve zvyku vyvolávat plamenné hádky. A dost často jen proto, aby opět jednou napsali, jaký hnus její nová píseň nebo klip je. Nová makrorecenze na "Born This Way" navíc jasně dokazuje, kam až celá věc může zajít. Nepříliš lichotivé názory čtyř redaktorů dovedlo fanoušky pořádně zvednou ze židle.

© last.fm

Pojďme se podívat ale i na ostatní články o Lady Gaga a představit si stručný seznam témat, bez kterých se žádný Gaga článek neobejde. Gaga Vs. Madonna "Je to kopírka!" "Vykrádá Madonnu!" "Madge je tu desítky let a na to Gaga nemá!" ... a desítky podobných výkřiků najdete téměř u každého článku. Ne že by tento text měl být obhajobou Lady Gaga, ale napadlo některé hatery, že Madonna byla pro pop natolik zásadní, že uniknout jejímu vlivu a následnému srovnávání je téměř nemožné? Odkazy na ní a podobnosti najdete u téměř každého velkého jména v tomto žánru a jelikož je Gaga na očích nejvíce, dopadá právě na její hlavu největší část kyselého deště kritiky. Madonna navíc Lady G vyjádřila plnou podporu, ta jí to zase oplatila nepřehlédnutelným odkazem v nedávnému klipu k písni "Born This Way". Nakonec tak mohou být spokojené obě dámy, které si na sebe vzájemně udělaly reklamu. Gaga Vs. Britney "Britney tu byla dřív!" "Britney nikdo nenahradí!" Možná i díky věkovému rozdílu mezi fanoušky Madonny a Britney, jsou fanoušci popové princezny o poznání radikálnější a agresivnější. Ve své kategorie neměla Britney delší dobu žádnou konkurenci a když se zcela vyhrabala z pletek s drogami, konkurenci jí rázem zařídila právě Gaga. Popaři najednou dostali velkou hvězdu, která kromě opuletních klipů a obrovských hitů dokáže i zazpívat naživo, tancovat o poznání méně prkeně a její texty se netýkají jen vymetání večírků a nešťastných lásek. Gaga Vs. zbytek světa Jak ale Lady Gaga přežít, pokud zrovna není vaším šálkem čaje? V podstatě je to jednoduché - nečíst články o ní stojí jedno nekliknutí. Pokud toto nutkání nedokážete ovládnout, pak by možná stálo za to zvážit důvody, proč je Lady G tak oblíbená a díky empatii se je snažit alespoň částečně pochopit. Ano, její hudba zrovna nepatří mezi nejoriginálnější kusy muziky, které byly kdy napsány a její image tu v podobných odstínech byla již několikrát předtím. Na rozdíl od některých jejích kolegyň však nelze říci, že by své povolání nebrala vážně a nepokusila se i o něco jiného, než vydělávání pořádných raneců doláčů. Angažuje se v politice, mediálně a finančně podporuje různé organizace zabývající se rovnoprávností, šikanou a nebo léčbou HIV. A to je přesně ta oblast, díky které mohou globální hvězdy jako Gaga svým fanouškům pomoci nejvíce. Protože hudba samotná není všemohoucí. Bohužel. Jako přídavek video, které dokazuje, čeho všeho je tahle neforemná cuchta schopná.

Známá bloggerka a bavička Jenna Marbles si tentokrát vzala na paškál kýčařku Ke$hu, americkou popovou zpěvačku, která svou image založila na špíně, alkoholu, následném zvracení a třpytkách všude a na všem. Ironická Jenna v novém videu mluví z pozice zpěvačky a říká: "Když jsem se narodila, všude byly třpytky. Dokonce jsem snědla svou vlastní placentu. Navíc jsem vylezla mé mámě z řitního otvoru.. bylo to tak cool a neobvyklé." Co na celou taškařici říká zesměšňovaná zpěvačka, není zatím známo, ale potěšená zřejmě nebude. I když, u Keši jeden nikdy neví. Na video se můžete podívat pod článkem.

O holkách z LuŠtěLy už moc slyšet není, zřejmě zjistily, že zpěv zřejmě není jejich nejsilnější stránka a pomyslné žezlo raději přenechaly svým vrstevníkům, kteří zatím žádné jméno nemají. Jako základ chlapeckému duu posloužila známá písnička, konkrétně hit "Billionaire" od Travieho McCoye a kluci na ní našroubovali cool text o tom, jaké zázraky je potkají, až budou plnoletí. Ve snovém výčtu s jádrem sestávajícím se především z možnosti konzumovat alkohol chybí už jen legální sledování porna. To však kluky zatím zřejmě moc nezajímá, zatím jednoznačně vedou videohry. Ale kdo ví, třeba v hned dalším songu svou chybu napraví.

"Tay-lor, Tay-lor, Tay-lor!" ozývalo se z rozvášněného davu, když městem na alegorickém vozu projížděl egoista Kanye West. Jeho spolukrajané mu stále nemohou odpustit způsob, jakým při předávání cen MTV prezentoval svůj názor. Když zpěvačce Taylor Swift kradl mikrofon, asi netušil, že si tím nejspíš naždy zavře cestu k velké části publika. Na video, které skandování a vypískání rappera obsahuje, se můžete podívat pod článkem. A co Kanye? Vůbec nic, stále jen rozdával úsměvy a mával na všechny strany jako nově zvolená Miss Universe.

Ano, je to přesně tak, jak zní titulek. Jsou (už jen) tři, mezi jejich záliby patří malování, tancování a také zpívání. Říkají si Night Stars a jejich název není temný jen tak z legrace. Na svůj velice nízký věk se zabývají filosofickými a psychologicky zatíženými otázkami života a smrti. Jejich novinka se jmenuje "Mrtvol nejmrtvější" a je to.. nářez. Texty si děvčata zřejmě píší sama (bohužel), protože rýmy typu "já jsem mrtvola přejetá autem, už půl dne mě vezou za trabantem" jsou sice cool dekadentní a emo, ale vážně je brát nemůžeme. No ostatně posuďte sami, videoklip k nejnovější písničce už se pár týdnů povaluje na YouTube.com. Myslím, že slečny z LuŠtěLy našely nové rivalky.

Jsem si stoprocentně jistý, že to, čím si zrovna procházím, si prožila většina lidí, kteří kdy veřejně publikovali své názory, přesto jsem se o tom rozhodl trochu rozepsat. Jako obrovský hudební fanoušek jsem se dostal k postu redaktora jednoho z největších českých webů o muzice - musicserveru. Byl jsem vysloveně nadšený a začal chrlit jeden článek za druhým, protože mě to bavilo, dodávalo mi to pocit uspokojení. Nikdy jsem si neuvědomoval, že můj zájem o hudbu v sobě nese takový potenciál. Konečně mi došlo, že ty stovky hodin strávené čltením nejrůznějších článků, recenzí, posloucháním v průměru osmi hodin hudby denně ve mně zanechá stopu - všeobecný rozhled po žánru, který je mi nejbližší, vypilování si vlastního (ne)vkusu atd. Má důvěra ve vlastní názor byla stoprocentní. Jenže po mnoha letech fušování do řemesla jiným recenzentům svými komentáři jsem se dostal na druhý břeh této internetové reality a začal se sám stýkat s kritikou vlastních názorů. Bohužel internetová anonymita dodává jistým lidem pocit, že v těchto vodách neplatí zásady slušného chování a z paty tahají jeden nevybíravý výraz za druhým. Ale proč? Tak předně - mé články jsou zaměřené na pop music. Tedy na styl, který je všem lidem nejvíc na očích, denně ho servíruje většina rádií a televizí. Ačkoliv se osobně domnívám, že většinovým (= masovým) stylem je spíše rock a jeho odnože (už jen proto, že se k němu veřejně hlásí obrovské množství lidí), pop je všudypřítomný a tak si každý myslí, že mu rozumí a může ho soudit. Kdyby denně hrál v rádiu pouze hip-hop, situace by byla stejná - při každé nové hip-hopové recenzi by se objevovali jedinci, kteří by po letmém seznámení se s jedním, dvěma hity nebáli nahlas vykřikovat "a proč má tahle sračka osmičku" a "jak může tohle někdo poslouchat" a "redaktor je asi úplný debil, když se mu to líbí" atd... Bohužel všude je pop a tak máme národ plný odborníků na tento žánr. Vysvětlete ale metalistovi, že Gaga je jednoduše naprosto výborný pop. Vysvětlete rockerovi, že i hudební seriály mohou mít hloubku. Vždycky mě napadá - co kdybych si na youtube vyhledal dvě nějaké nové metalové písničky (tedy něco, co absolutně neposlouchám) a pak bych zavítal do diskuze pod některým z článků a začal kolem sebe metat "tohle je šílený!!! jak to můžete poslouchat!!! proč to dostalo sedmičku??? to si nezaslouží ani bod!" a podobné. Příbližně tak nějak totiž vypadají některé diskuze. Posluchači by si měli uvědomit, že i popová deska může dostat osm, devět, deset bodů. V rámci svého žánru může jít o mimořádné výraznou desku s aspekty, které převyšují konkurenci. Sebelepší popová deska se však metalistovi nikdy líbit nebude. A měl by tak aspoň zařadit zpátečku a zdržovat se urážlivých komentářů (a neodvolávat se na "svobodu slova", protože kdyby každý trávil tím, že komentuje věci, které nemá rád, tak by asi nedělal nic jiného). Bohužel to už je povaha Čechů - mají názor na vše, mají potřebu ho vždy uplatnit, všemu bezchybně rozumějí a mají ve všem obrovský přehled a věnují mnoho svého času rozdáváním negativních výblitků, místo aby se radši věnovali něčemu, co je baví. Samožřejmě něco jiného je, když se deska v rámci tvorby interpreta / žánru opravdu nepovede. Pak negativní komentáře beru. Pokud jsou alespoň trochu konstruktivní. Chápu totiž, že každý má vkus jiný a někomu se může líbit i jinak kritikou strhaná deska a naopak. Abych to uzavřel, mám pár stručných ponaučení pro všechny netolerantní a agresivní čtenáře: a) čtěte recenze a články o interpretech, které máte rádi
b) pokud vás text něčím nadzvedne z židle, napočítejte do deseti a poté napište výstižný a emocí zbavený názor, absence vulgarit je považovaná za automatickou
c) myslete na to, že i redaktor je jenom člověk s vlastními preferencemi, které nemusejí být vždy shodné s těmi vašimi
d) i pop je žánr, který dokáže plodit povedené desky Závěrem chci jen upozornit, že nemám nic proti metalistům. Uvádím je zcela jen jako příklad. A to z toho důvodu, že má empatie mi dovoluje vžít se právě do jejich pocitů a názorů na pop, jelikož já metal absolutně nevyhledávám a dokázal bych na něm (stejně jako oni na popu) najít desítky věcí, které nesnáším.

Euforická nálada a veselý smích mi k Ivetě Bartošové nějak nepasuje. Po tolika životních kotrmelcích a pádech, když už všichni mysleli, že hlouběji padat nemůže, mi nový song "Heja Heja" (a póza v něm) nějak nejdou dohromady. Iveta v něm zpívá, že konečně je zase šťastná. Paráda, možná by ale měla radost ventilovat něčím jiným, než hudbou, protože jinak z toho vzejde něco podobného jako song, jenž si můžete poslechnout pod touto zprávou. Myslím, že by Iveta mohla klidně zkusit zažádat o duet se skupinou LuŠtěLa, protože se oficiálně dostala na jejich úroveň. P.S.: Pokud byste při hledání aktualit o zpěvačce nějakou náhodou zabloudili na její oficiální stránky, pak se připravte na né příliš vydařenou photoshopovou práci a hrubku v úvodním prohlášení.