Asi první, co vás po přečtení nadpisu napadne, bude, že se nám zase někdo snaží namlouvat, ať si chráníme sluch. Nejdřív mě napadlo to nějakou chytrou větou vyvrátit, ale nakonec mi došlo, že to vlastně bude pravda - to je ostatně důvod proč píšu tenhle článek.
Do května minulého roku jsem byl obyčejný konzument hudby - poslouchal jsem ze sluchátek (na rozumnou hlasitost), sem tam jsem zašel do klubu, nebo na koncert a nějak zvlášť jsem se o ochranu sluchu nestaral. Jo, ty kluby mi přišly trochu nahlas a po Enter Shikari jsem týden normálně neslyšel, ale nějak jsem to neřešil, je to přece normální.
Jenže v květnu se mi přihodil úraz levého ucha, po kterém následovalo běhání po pár doktorech a čekání na zlepšení. No, skončil jsem nakonec tak, že mám trvalý šelest v uchu, subjektivní dojem menší pružnosti bubínku (a také hodně často nepříjemně zalehlé ucho) a mnohem nižší práh nepříjemné hlasitosti zvuků. Ze sluchátek poslouchám když už na jedno ucho a na koncerty/do klubů se mi nechce i přesto, že jsem si koupil celkem drahé chrániče sluchu - ani ty nepomáhají úplně.
,,What's the point?" - dokud něco máte, pořádně si toho nevážíte, dokud to neztratíte. To, co se stalo mně, je samozřejmě malicherné ve srovnání s neslyšícími a hůře postiženými lidmi, ale i s takhle ,,malou" vadou na tak důležitém smyslu jako je sluch je docela nepříjemné žít. A jsem si jistý, že ti všichni co si sluch nechránili a nechali si ho zničit přílišným hlukem se teď taky mlátí hlavou o stůl. Je to totiž fakt jednoduché - běžte a kupte si ty špunty za pět korun; já se jdu podívat do diáře, kdy že mám další schůzku s lékařem. Proč? Protože sluch je důležitej. Fakt.
A pokud si chcete užít koncert v plné kvalitě, pouze se sníženou hlasitostí, doporučuji Etymotic Research ER-20. Těch sedm stovek není tolik.>