Chvíle, kdy jsem se chystala na své první interview se dá označit za archaickou vzpomínku. Připravovala jsem se na to několik týdnů dopředu, baterky z diktafonu trýznila v nabíječce tři dny a sondovala rady od všech, kteří byli na ráně. Tu nejcennější jsem dostala od svého nynějšího kolegy z musicserveru. A to: "Připrav se na to, že ty největší nicky nadělají nejvíc cavyků". A je to pravda. Zůstanu korektní a nebudu uvádět žádná jména. První nepříjemná zkušenost přišla s jednou českou kapelou před jejich festivalovým vystoupením. Všechno se zdálo být domluvené, manager byl ve všech směrech velice ochotný, stanovil místo, čas a kupodivu byla kapela přesná jako hodinky. Většinou se totiž setkávám i s hodinovými posuny, hlavně kvůli prestižnějším médiím, které mají samozřejmě před českými prcky přednost. Ale zpátky z české kapele. Usadili jsme se v press stanu a ještě než jsem zmáčkla na svém diktafonu ON, mi oznámil frontman kapely: "A prosím tě, zkrať to, mám docela hlad a čeká na mě venku moje holka". Chtě nechtě, tohle mi prostě vzalo vítr z plachet a jakkoli jsem se snažila být co nejstručnější a vybírala ty nejzajímavější otázky, výraz kapelníka jak se neustále koukal na hodinky byl znervózňující. Druhý a doufám, že na dlouho poslední případ se mi stal loni v prosinci. Inteview mělo proběhnout v kultovním berlínském klubu SO36 s jednou u nás ještě neznámou kapelou. Opět jsme si ujasnili místo, čas, vyměnili telefonní čísla a domluvili se na akreditaci. Dvě hodiny před domluveným srazem se mi rozezvonil telefon a na druhém konci drátu se ozval manažer: "Prosím tě, ani nechoď, kapela dnes nemá moc náladu, interview odkládáme na neurčito". Ani jsem nestačila říct "Ok, nevadí" a už se ozvalo pípání položeného sluchátka volajícího. V obou situacích jsem se necítila zrovna nejlépe, ale snažila jsem se to ve svých myšlenkách vykompenzovat tím, že to nebyla moje chyba. O to je pak příjemnější vzpomínat na rozhovory s těmi, kteří opravdu něco dokázali a chovali se vstřícně, že jsem si až v duchu říkala: "Páni, ty bych brala domů". Ale o tom snad někdy jindy.