Zatímco už skoro všude bývá zvykem rekapitulovat roky v polovině prosince, na musicserveru si tradičně (a je to škoda) dáváme načas. Dle mého je tak nejvyšší čas alespoň částečně odkrýt karty. Žebříček letos bude vypadat jinak, na spoustu věcí se nedostane, a tak je blog ideální platformou k tomu podělit se o nějaké osobní špíčky. V mé soukromé excelové tabulce, kam se snažím poctivě zapisovat to nej z každých dvanácti měsíců, má své místo i kategorie Guilty Pleasure. Do ní se už někdy v březnu pohodlně usadil americký písničkář William Fitzsimmons. Jeho songy můžou znát fanoušci seriálu "Grey's Anatomy", ke mně se ale dostal náhodou při projíždění typu z Hypem.com. Tehdy se tam objevil tento remix: Pochází z desky "Derivatives", která Fitzsimmonsovi vyšla v roce 2010, a navázala tak na jeho "porozchodovou" desku "The Sparrow And The Crow". Ta je zvláštní v tom, že každá píseň na ní zní stejně, texty jsou všechny o tom, "jak jsi mě opustila, jak jsme si ublížili a jak to bolí", a album jako celek nenabídne vlastně vůbec nic neslyšeného, ale stejně to nějak funguje. Možná za to může ten Williamův uklidňující pološepot-polozpěv, který dokonale přebije i tu jeho ohavnou bezdomoveckou image (přestože by to mohl být docela fešák). Jak říkám, guilty pleasure jak vyšitá, však poslechněte: No a loni vydal William Fitzsimmons album "Gold In The Shadow". Na tom se bojí elektroniky zas trošku míň, chvilkama tam slyším dokonce Apparata. :-) Tuším, že v květnu nebo v červnu hrál v Praze, škoda že mi tenkrát nepodařilo do zdárného konce dovést komunikaci s pořadateli koncertu (respektive jim se mnou), mohlo být cédéčko, mohla být recenze a možná mohl být i report. Tak aspoň teď, tady a takhle: