© Vladimir Komjati / musicserver.cz

Víte co se stane, když vám coby kapele přeroste ego nad vaše schopnosti? Inu, dopadnete jako Andrew Eldritch, tedy mozek legendárních The Sisters Of Mercy. Tento pán už téměř dvacet let vyhrožuje světu novým albem, ale pořád ticho po pěšině. Ostatně zatím ani nic nenasvědčuje tomu, že by v této věci v nejbližší době mělo dojít ke změně. Podle jeho slov mu stále někdo hází klacky pod nohy. V době internetu, kdy kapely věší alba na své weby, jsou takové výmluvy vskutku úsměvné. O to víc však Eldritch v rozhovorech, které mimochodem uděluje jenom velice nerad, neopomene zkritizovat, na koho se podívá. Nahrávacími společnostmi počínaje, přes otázky hudebních novinářů až samotnými fanoušky konče. Když pak shlédnete polovičaté vystoupení, které kapela předvedla tento týden v Divadle Archa, nutně vám vytane na mysl otázka: Čím si takový interpret pozici kultu zasloužil? Je to snad arogancí, s jakou přistupuje ke zbytku světa? Nebo za to může pověstný odstup a nadřazenost? Ta se ostatně na pražském vystoupení projevila kromě jiného dvoumetrovým koridorem mezi publikem a scénou. Protivná ochranka honící se za nepovolenými fotoaparáty, už k tomu tak nějak patřila. Těžko říct čím je to způsobené. Faktem ovšem zůstává, že můžeme být rádi, že existují i jiné kapely než je tahle. Ačkoliv k nim můžeme mít sebevětší výhrady, na rozdíl od pana Eldritche si nás, hudebních fanoušků, tyhle party považují. Za naši přízeň nás pak více či méně pravidelně odměňují svými deskami.