"Kluci, vzpomínáte na Růženku?" ptá se jeden dědeček u piva. "Kdo by nepamatoval," reaguje druhý. "Vždyť to je ta holka z pohádky," dodal bych ještě v pátek večer já, kdyby se mě někdo takto zeptal. V sobotu ráno jsem si ale vzpomněl - "No, jasně, tohle přece znám!". Měl jsem takovou zvláštní náladu. Ono pivo večer nebylo nejlepší, nicméně snad i díky té hořké skoro chuti z Podkrkonoší jsem měl náladu na Sluníčko, dodejme ještě, že venku nebylo po ránu zrovna nejlépe a čekala mne dlouhá cesta do Chomutova. Jedinou desku Sluníčka, kapely, v níž má kořeny Lenka Dusilová nebo basák -123 min. Fredrik Janáček, mám již hodně dlouho, zatím jsem ji však neprotočil přehrávačem celou, jen kdysi po zhlédnutí klipu v pořadu Pavla Anděla právě "Růženku", ke zbytku jsem se dokopal až nyní. A jaké milé překvapení se to odehrálo - nehloupý, ale roztomile veselý instrumentálně dobře odvedený bigbít, žádný kýč, žádná křeč, jen rozjetá Dusilenka s umírněným Panchem a čtyřicet minut lahody pro uši. I venku se pak rozletěly sluneční paprsky. Od soboty už mám za sebou další tři poslechy a zjištění, že klipovou "Růženkou" to nezačíná ani nekončí, a tip, kde koupit originální CD. Byla by škoda nemít toto album s pupkem na přídi ve sbírce. Vůbec by byla škoda nemít hudební mysl Sluníčkem osvícenou.