Stejně jako kolegové i já si dovolím trochu zabilancovat a předestřít své ohlédnutí za hudebním rokem 2011. Bude to ohlédnutí ryze domácí, bude to ohlédnutí nikoliv albové, ale písňové. Nebudu tvrdit „toto je jistojistě píseň roku“, je to jen přehled deseti songů, které mě v uplynulém roce nejvíce na české scéně oslovily, přičemž ale musím podotknout, že ne vše se ke mně z nejrůznějších důvodů dostalo, že mě třeba dlouhohrající J.A.R. vůbec nechytli, že "Půlnoční" tu také nenajdete a že úplně běžně poslouchám hlavně punkové věci. Přesto si myslím, že je tento výběr docela pestrý a nijak zvlášť ostudný. A hlavně ho vůbec nemusíte brát v potaz… Jananas – Pražské jaro
recenze | audio/video
Debutová eponymní deska tria Jananas sice vyšla ještě v roce 2010, ale na Silvestra moc poprasku těžko mohla způsobit a být přehlížena i v bilancích roku 2011 si prostě nezaslouží. Navíc svojí náladou, výbornými hravými texty a svěží hudbou patří tento folkový soubor spíše k jaru nebo létu. A song "Pražské jaro" je podle mě taková krásná ukázka toho, jak to Jananas s hudbou myslejí, i když je zpěvačka Jana tak trochu trubka (podle slov písně, aby bylo jasno). Tata bojs – Opakování
recenze | audio/video
"Nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat, nebudeme se opakovat." Ležatá osmička Tata bojs se zkrátka vryla do hlavy, což ještě jistě u řady lidí umocnily podzimní koncertní show – u mě teda určitě. První singl "Opakování", v němž navzdory úvodní proklamaci pánové po opakování přímo volají, působí sice tak nějak obyčejně (u Tata bojs nemůže ale mít "obyčejný" jakýkoliv negativní význam), ale svojí vlezlostí v mých přehrávačích předčil i třeba rockovou řežbu "2031" – a to je co říct. Traband – Vetřelec
recenze | audio/video
Traband mě vloni moc nepotěšil, rockově řinčivá "Domasa" mě oslovovala přece jen více než poslední kousek Jardy Svobody a spol. nazvaný "Neslýchané", který obsahuje hlavně starší, do té doby nevydané písně v celkově poměrně klidném balení. Nicméně až hororový "Vetřelec" je výborná věc, plná krve, mrazivá, nahánějící husí kůži. Právě tím z alba vyniká a možná že právě tím si také vysloužila moje sympatie, a to nejsem žádný úchylák. Plexis – Síla v srdci
recenze | audio/video
Ať si říká, kdo chce, co chce, Plexis, ano, ti "dědouškové" scény, vydali letos jednu z nejlepších punkových desek u nás. Osobně můžu říct, že jsem byl v červnu velmi mile překvapen, a soudě dle názorů, že singl "Síla v srdci", který v těchto dnech dostává i obrazovou podobu, je punkový song roku, jsem těžko mohl být sám. Více komentovat nebudu, už toto bohatě stačí, abych byl v diskusi dobírán kvůli spřízněnosti s kapelou. The Fialky – Gangy ze základky
recenze | audio/video
První školní den vypustili Kečup a spol. skočný singl "Gangy ze základky", který není o ničem jiném než o školní šikaně. Možná nepříliš veselé téma pro začátek školy a možná vám ska už dávno leze krkem, ale tato píseň je vrcholem poslední desky pražských The Fialky nazvané "Kapitán 77" a deska je pro změnu jedním z nejlepších kusů loňské punkové produkce. Tak co dodat víc? Vypsaná fiXa – Diskokaktus
recenze | audio/video
Můžete pardubickou fiXu nenávidět za to, kam se vyvíjí, můžete tím naplnit internetové diskuse a profily na fejsbuku, ale to je tak všechno, co můžete dělat, protože nakonec si vás Márdi a spol. stejně více či méně omotají kolem prstu. U novinky "Detaily" to v mém případě trvalo o dost kratší dobu než před dvěma lety s "Klenotem", za což jistě můžou i takové diskokaktusové hlášky jako "Táta si píská Live is life a dal si s bráchou give me five" nebo "Sheena is punkrocker – a pak tvůj táta řekne radostí fuck a přes fuck nejede vlak, děda by radši Mišíka". Takže tak. Prague Conspiracy – Silence
recenze | audio/video
Původně se jmenovali Prague Ska Conspiracy, jejich frontwoman byla exotická černoška Mariana a byli čerstvým vítrem na festivalových pódiích. Vloni na podzim bylo vše jinak. Kapela již dříve vypustila ze jména slůvko ska, stejně tak se pomalu vzdalovala původnímu ska ladění repertoáru, což souviselo i s redukcí muzikantské sestavy. Vloni v říjnu nakonec kvůli mateřským povinnostem kapelu opustila i Mariana a důstojně ji nahradila Aneta Galisová, která se kdysi účastnila superstářího televizního hledání. Kapela jede dál, má pořád šťávy na rozdávání, akorát podzimní turné nebylo zrovna příliš navštěvované. A to je velká škoda! Wanastowi Vjecy – Korálky z karneolu
recenze | audio/video
Na Wanastowkách jsem vyrůstal, takže jejich probuzení v nové sestavě jsem si nemohl nechat ujít. Deska "Letíme na Wenuši" sice není excelentní kousek, ale pokud se některé z písní zařadí na nějakou případnou budoucí bestofku kromě singlového "Kulometu", tak to určitě bude skladba "Korálky z karneolu", která kráčí ve stopách nejlepších Kodymových balad a které na hodnotě ještě přidává nádherný vokál Lenky Dusilové. Kurtizány z 25. avenue – Gagarin
recenze | audio/video
Parta Tomáše Varteckého chystá na letošek nové album a jako předkrm z ní byl na konci listopadu představen singl "Gagarin", který později ve Futuru pokřtila Varteckého partnerka Anna K. "Gagarin" nemá moc společného s dávnou tvorbou Kurtizán, ovšem to před vydáním zatím poslední desky "Teorie morfické rezonance" neměl ani singl "Ubiquity 5" a nakonec hned třeba druhý song "Tesla" je kytarový nářez. Takže bacha, Gagarin vás vidí a beztak ještě přitlačí na pilu. Teda na struny. Lenka Dusilová – Ptáci
recenze | audio/video
To nejzajímavější na konec. Lenku Dusilovou mám rád jako rockerku v dobách Sluníčka, Lucie či Pusy, ale z každého jejího nového projektu doslova padám na hubu. Bylo tomu tak u Eternal Seekers, je tomu stejně nyní u "Baromantiky", kde zpěvačka krasobruslí mezi tichem, jazzem, world music, elektronikou, rockovými polohami a nevím, čím ještě, a pokaždé je to pohlazení, které jen tak nepřestane bavit, i když není ihned přístupné všem a stejně. "Ptáci" jsou takovou tanečnější baromantickou ukázkou.