Nepsaná ústava virtuálního světa sice obsahuje odstavec, ve kterém nařizuje hudebním publicistům zachování apolitických postojů, jenže každý soudný člověk musí zároveň uznat, že oranžovou revoluci, jež v našich končinách před několika týdny vypukla, nelze alespoň okrajově nezmínit.

© The Simpsons

Joe Quimby se přestěhoval ze Springfieldu do metropole bez metra, což byla v posledních dnech hlavní potrava médií, ovládaných napříč politickým spektrem. A zatímco jedni se Quimbymu za jeho hranou faleš vysmívali, jiní kvitovali nový azyl s nadšením. To co se nepovedlo bývalému hudebníkovi Abbasovi Kocábovi (ano bývalému, stačí zmínit Pražský výběr II a netřeba dalšího komentáře), tedy asimilovat se v nepřizpůsobivém prostředí, by se mělo povést budoucímu vůdci České republiky. Chomutov nebo Teplice. Prašť jako uhoď. Dost bylo ale politických kauz. Ve skutečnosti totiž ani tak nejde o Quimbyho a jeho bradavici ze které stáčí oranžádu, jako spíše o Strach, který se v rámci víkendové párty v teplickém Krušnohoru utrhl nekontrolovatelně z řetězu a nyní pobíhá zmateně všude mezi námi.

© wordpress.com

Když před časem jistý bývalý Ministr kultury prohlásil, že v případě volebního úspěchu rudo-oranžové koalice bude podporovat eurodance, ale rozhodně ne bigbít, vykouzlil mezi postmoderní generací soucitný úsměv. "Proboha, kdo by mohl volit takové voly?" tázal se každý, kdo pamatuje rok 89 z kočárku. Většina z těch, co tenkrát kočárky tlačila, se strachem v očích zpozorněla. Takové voly totiž nevolí nikdo jiný než jen další voli. A takových volů, kteří volí voly je bohužel mezi námi voliči valná většina. O tom, jak bude Česko po definitivním vítězství oranžové revoluce kulturně prosperovat, jsme se mohli přesvědčit ostatně právě při zmíněné dekadentní párty v Teplicích. Jako hlavní host zde vystoupil zasloužilý umělec Michal David. DeDeRoni mají ostalgii a Puhdys, my zase upoceného skřeta. Nu což, každá kultura má svůj fetiš a hlavně když se jedná o kulturu, která důstojně reprezentuje stav naší společnosti (a kterou samozřejmě budeme v budoucnu ještě více zvesela dotovat ze státního rozpočtu, resp. z daní). Co dodat. Snad jen přání na závěr. Za sebe a za generaci X, která by měla v budoucnu nahradit současné třicátníky a čtyřicátníky si přeji, aby ve finiši došel rudo-oranžovému kolosu dech, stejně jako docházel dech tomu poskakujícímu nešťastníkovi ve videu pod článkem. Jinak se zlou pochodíme a vězte, že nás do evropské top ten nepřiblíží dokonce ani vlastní MTV (a spartakiádní varhaník už vůbec ne).
Michal David - My jsme ten správnej tým