Slovenské recesistické partě Horkýže slíže vychází za měsíc nové album nazvané "54 dole hlavou", my se však v dnešní vzpomínce vrátíme o sedm let zpět. Do doby, kdy slížoidní popěvky přeběhly hranice a začaly si masově získávat uši v českých zemích. "Kýže sliz", který přes sedmi lety vyšel, dodnes považuji za nejpovedenější platňu nitranské formace. Vždyť také "Malou Žužu" nebo "L.A.G. Song" pozná podle prvních tónů kdekdo. A "Intro" s Romanem Tyčkou alias romantičkou nemá chybu. Nicméně zásadní písní z mého pohledu byly "Brďokoky". Těmi si Horkýže slíže připoutali můj sluch a videoklipem, který je inspirován americkými filmovými mejdany adolescentů a hip hoperů (čili velký bazén, spousta pití a holky v mini bikinách), pak také můj zrak. Růžovému kabrioletu made by Škoda nelze odolat ...

"To jsi, hochu, trochu vedle, ne?" se vám nyní možná honí hlavou. Pravda, z hlediska ročního období se může moje titulní otázka zdát poněkud neaktuální. Kdybych se zeptal pouze, zda pamatujete na jaro, byla by to otázka poměrně na místě, ovšem zase záludná, protože v posledních letech si toho opravdového jara moc neužíváme. Ale zpátky k hudbě. "Jaro", ač výstavbou nepříliš složitá píseň s vtipným textem (a právě proto také první velký hit hanspaulské kapely), je ve spojení s barevným klipem jedním z nejoptimističtějších počinů v české hudbě, minimálně z těch, které znám. Obzvláště mizí-li definitivně z cest ta odporná a vlezlá břečka, která upomíná, že kdysi i v české kotlině padal sníh, a místo neodbytného mrazu vyleze na obloze slunce a rozepne pupeny na větvích stromů ... Takto v létě ovšem může "Jaro" plnit ještě jednu, v lecčem podobnou úlohu. Třeba vyčarovat úsměv ve tváři Milana Caise, který se zotavuje po nehodě na motorce, samozřejmě také ve tvářích fanoušků, protože kvůli této smutné události Tata Bojs museli zrušit nejbližší koncerty. Proto doporučuji podávat "Jaro" coby pravidelnou dávku optimismu minimálně čtyřikrát denně, přípravek je možno kombinovat s některými podobně ujetými klipy jako třeba "Attention Aux Hommes", a to alergik nealergik, romantik neromantik.

Plexis si zanedlouho připomenou 25. výročí svého prvního koncertu (11. srpna 1984), a tak se sluší připomenout něco z historie Hoškovy bandy. Třeba, že to s punkem u Plexis v době kolem desetiletí kapely nebylo úplně nejžhavější. Píše se rok 1993, Plexis jsou pevně propojení s HC partou Michael's Uncle, album "III" jim produkuje David Koller. Projevuje se to následovně: Desku otevírá temně metalový opus "Omen", na konci ovšem hraje akustický "Déšť", ke kterému vznikl také videoklip. S punkem nemá ani píseň ani klip nic společného, spíše by člověk řekl, že to celé má na svědomí jistá paní Pilcherová ...

"Kluci, vzpomínáte na Růženku?" ptá se jeden dědeček u piva. "Kdo by nepamatoval," reaguje druhý. "Vždyť to je ta holka z pohádky," dodal bych ještě v pátek večer já, kdyby se mě někdo takto zeptal. V sobotu ráno jsem si ale vzpomněl - "No, jasně, tohle přece znám!". Měl jsem takovou zvláštní náladu. Ono pivo večer nebylo nejlepší, nicméně snad i díky té hořké skoro chuti z Podkrkonoší jsem měl náladu na Sluníčko, dodejme ještě, že venku nebylo po ránu zrovna nejlépe a čekala mne dlouhá cesta do Chomutova. Jedinou desku Sluníčka, kapely, v níž má kořeny Lenka Dusilová nebo basák -123 min. Fredrik Janáček, mám již hodně dlouho, zatím jsem ji však neprotočil přehrávačem celou, jen kdysi po zhlédnutí klipu v pořadu Pavla Anděla právě "Růženku", ke zbytku jsem se dokopal až nyní. A jaké milé překvapení se to odehrálo - nehloupý, ale roztomile veselý instrumentálně dobře odvedený bigbít, žádný kýč, žádná křeč, jen rozjetá Dusilenka s umírněným Panchem a čtyřicet minut lahody pro uši. I venku se pak rozletěly sluneční paprsky. Od soboty už mám za sebou další tři poslechy a zjištění, že klipovou "Růženkou" to nezačíná ani nekončí, a tip, kde koupit originální CD. Byla by škoda nemít toto album s pupkem na přídi ve sbírce. Vůbec by byla škoda nemít hudební mysl Sluníčkem osvícenou.

Už nějaký pátek Kabáti platí za nejoblíbenější rockovou kapelu v Česku. Své příznivce si Pepa Vojtek a spol. postupně získávali celá 90. léta. Rodiče se na mě koukali divně, když jsem kdysi chtěl coby desetiletý hošík od jednoho překupníka s vypalovanými cédéčky album "Děvky, ty to znaj", lidi koukali divně, když jsme kolikrát s kamarády vyřvávali na ulici "Mám žízeň, ajajajajaj ...". Nicméně začátek kabátí jízdy je nutno hledat, jak jinak, v hospodě a ještě dva roky před vydáním desky "Děvky, ty to znaj", to totiž teplické partě objíždějící taneční zábavy vyšlo debutové album "Má jí motorovou". Kabáti se na něm představují jako hospodsko-metalová vesnická parta, na booklet se fotí mezi prasaty. Dodnes se podle údajů na webu kapely debutu prodalo téměř 70 tisíc kusů a ač byly písně z něj na rekapitulační kompilaci "Suma Sumárum" opomenuty, nepočítáme-li novou verzi titulní písně "Má jí motorovou", která je taková nemastná neslaná, těžko zapřít, že nebýt třeba pecky "Máš to už za sebou", možná by se dnešní fandové Kabátu nedočkali hitů, které už pomalu tvoří základ české lidové písně. Na "Máš to už za sebou" vzniknul tehdy také klip, na DVD "Best of Video" se také nevešel, ale v době Velké noční hudby ho Pavel Anděl občas zařadil do vysílání. Snad abychom věděli, odkud se pětice, která vyprodává stadiony napříč Českem a která v září oslaví na pražském Vypichu 20 let, vzala ...

Tanečním rytmem šmrncnutá píseň z pera Daniela Landy vyšla na zvláštní desce "Smrtihlav" v roce 1998. Lenka Dusilová se ke spolupráci s Landou dostala, když se David Koller a basista Marek Minárik, její tehdejší spoluhráči ze "superskupiny" Pusa, věnovali 10. výročí a novému albu jejich domácí Lucie místo příprav druhé desky Pusy. Lenka proto kapelu rozpustila. Co se na tu dobu matně pamatuji (bylo mi 11), "Holka Magor" coby druhý singl z Landova projektu "Smrtihlav" byla pro Dusilenku dalším větším zápichem na české hudební scéně, řekl bych snad poslední předstupeň sólové dráhy, kterou naplno nakopla deska jednoduše nazvaná "Lenka Dusilová" dva roky poté, "Holku Magor" znali v mém okolí snad všichni. Dneska už bych si ji sám od sebe nepustil, ani ten klip se mi moc nelíbí, ale když už jsem na něj na YouTube.com narazil, tak vám jej nabízím ke zhlédnutí. Ještě ale nutno dodat, že Dusilenka na albu "Smrtihlav" kromě "Holky Magor" nazpívala také písně "Fet" a kovbojský duet s Landou "Krvavá parta", který mimojiné v naší rodině také býval ve své době často obehráván.