Velké významné skupiny a interpreti přijíždějí do Česka stále častěji. Našinec začíná být přesycen, a čím dál víc kritizuje. Co má smysl na koncertu hodnotit a nad čím je lepší mávnout rukou? Chcete si vystoupení svého hrdiny užít, nebo nadávat na nepodstatné maličkosti? Nedávno jsem byl, stejně jako spousta dalších lidí, na koncertu Chrise Cornella v pražském Roxy. Už jen fakt, že uvidím klubové vystoupení takové legendy, slibovalo silný zážitek, a to i v kontextu velmi špatné aktuální studiové desky "Scream". Před vystoupením jsem doufal, že promotéři podávají pravdivé informace a skutečně dojde na průřez celou kariérou zpěváka, kterého mám spojeného hlavně s kapelou Soundgarden. Nekecali. Skoro vyprodané vystoupení předčilo má očekávání. Že Chris (MySpace.com) zavzpomíná i na Temple Of The Dog, jsem opravdu nečekal. Stejně tak nasazení, s jakým vystoupí. Potvrdil své kvality fenomenálního zpěváka, potěšil délkou koncertu a nakonec i volbou repertoáru.

© Honza Průša / musicserver.cz

Koncert byl dokonce i tou nejlepší obhajobou nešťastné "Scream". Co z alba působí sterilně, bylo v Roxy, díky rockovějším aranžím, přirozené. Chris ukázal, že největší problém "Screamu" není v písničkách, ale v jeho produkci. Během večera vůbec nevadilo, že vedle sebe stály věci od tak různých uskupení, jako jsou Soundgarden, Audioslave, Temle Of The Dog, klasického Cornella nebo screamového Cornella. Chris navíc předvedl, že má svůj názor, není nikým vlečen a je jen na vás, zda jej budete akceptovat. Když jsem poslouchal desku "Scream", bral jsem ji hlavně jako tápání člověka, který odešel ze všech svých úspěšných kapel a pořádně neví, jakou hudbu by měl dělat, a hledá něco, čím by se dostal do rádií. Teď mu sice stále nerozumím, ale uvěřil jsem, že aktuální album natočil prostě proto, že to takhle zrovna teď skutečně cítí. V Roxy si uprostřed koncertu jen tak udělal zhruba pětiskladbový (zvlášť skvostná byla "Can't Change Me") akustický předěl. Zcela to zbrzdilo rozjeté vystoupení, lidé ochladli a po příchodu doprovodných muzikantů trvalo dlouho, než se podařilo navázat na skvělého "Spoonmana". Ale byl to přesně ten obraz Cornella, jak jej teď mám zafixovaného. Pestrý, beze strachu plout proti proudu, svobodný a svůj.

© Honza Průša / musicserver.cz

A i když jsem zažil desítky lepších vystoupení (a mnohem víc podstatně horších), z Roxy jsem odcházel spokojen. Grunge je už definitivně mrtvý, blesklo mi večer několikrát hlavou, ale to nijak nesouviselo s výkonem zpěváka nebo kapely. Spíš šlo o potvrzení faktu, že se některé věci nemůžou opakovat. Nechci nijak srážet práci Petra Bláhy, respektuji jeho názory, ale když jsem si pak druhý den přečetl jeho report, byl jsem překvapený. Fakt tolik záleží na kvalitě piva? Jsou všechny vyprodané koncerty v Roxy špatné, protože je tam horko? Je nutné tak úzkostlivě sledovat výkon doprovodné kapely? Je důležitější suché a zcela prázdné technicky dokonalé vystoupení, nebo chodíme na koncerty pro jejich energii a emoce, které tu můžeme načerpat? Není lepší si koncert prostě užít? Já jsem se v neděli bavil, a i když jsem, zvlášť v druhé půlce několikrát kouknul na hodinky, rád jsem vydržel až do konce.